|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 16. 12. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | |
|
Pes a most (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Hromádky jablek (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Znám to tu z mapy! (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kavárna (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kolik nás dnes dokáže (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Neboj se, dítě (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Tentam je tam-tam. (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Plavit se (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Fragment (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Je třeba odpovědět na výzvu prachu (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Upnul ses (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Vládce (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Ptáš se (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Oči (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Uprostřed lidí (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Bejt (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Hráze (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Tik ťak (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Špunt a výr (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Co usnadňuje komunikaci (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Nezvaní (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Obrázky (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Nadešel snad čas činů? (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Čekáme na den (mantra) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Už je tu to, co máme tak rádi (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Jazyk modlitby (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Proč trávíme čas péčí o stroje? (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kanibal (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Morální dilema (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Vzdik času (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kulomet (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Co mi chybí (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Chaos (poezie, Jaroslav Alétotaky) • V.S.L. (haiku) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Míň (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Nemá to slova (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Hledáme (poezie, Jaroslav Alétotaky) • sen (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Žiju poezii jako blázen (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Dobrý manipulátor (poezie, Jaroslav Alétotaky) • (bez názvu) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Nechceš-li mě potkat (poezie, Jaroslav Alétotaky) • (bez názvu) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • (bez názvu) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Když zas voníš (poezie, Jaroslav Alétotaky) • (bez názvu) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Vánoční (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Všimla sis (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Pan Leslie (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Vášeň (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Vážený kolego (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Splachovací (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Přímý přenos (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Sklíčko (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Sousedé (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Somewhere (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Stála stracciatella u kostela... (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Přečetla bych si ještě jednu knihu... (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Vejce je třeba vařit z obou stran (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Program naší schůze (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Vandrák (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Jak se daří v životě? (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Byla by to docela jiná poesie (poezie, Jaroslav Alétotaky) | |
|
Byla by to docela jiná poesie |
|
|
Světelné vlasy, kterés mi půjčila na rohu Veletržní a Janovského spolknula paměť, záludná příšera Tvá žlutá tramvaj zatočila vlevo a Tys věřila v Něho a já jsem mířil vpravo svištěli jsme Prahou mléčnou jako černá káva správa povodí pohodí hřívou a po nás přijdou Ti, co si to zaslouží s louží vyschlou na asfalt zařadilas kvalt někam k Baltu zůstal jsem Ti viset na rtu nechci trhat jen si chci podrbat bradku dát si něco k snědku a beze svědků jemně se dotknout Tvého zadku.
|
|
|
Ťapkání lídí po mokrých chodnících parku |
|
|
Mám návrh programu |
|
|
Výběžky troglodytů se roztékají a ani jeden z těchto navěky předpovídaných dnů nebude tím, čeho jsme se lekli, než jsme včerejšího dne usnuli bude jen lepkavou trýznivou fosforeskující hmotou čerpající svou sílu z nekonečné existence multidimenzionálního schématu, jemuž říkáme housle.
Tenká, a přece vícevrstvá realita nemůže najít své vyústění v ničem tak triviálním. Musí postoupit svou panschematičnost slokám, které nebyly ještě nikým složeny. Možná byly složeny na hromadu a možná je přece každá z nich jen trochou neočekávaného vánku v plachtách ptačích lodí, mířících za soumraku někam mimo čas.
Vejce je třeba vařit z obou stran, tak jako temperamentní lvy. Čeká je ještě mnoho bohoslužeb a z nejedné by se mohli vrátit hladoví – svědomí trpícího je protkané nesčíselnými vrypy, v nichž bublá něco doutnajícího a na pokraji hlavního uzávěru války přece zaržál kůň
Vleklá psychóza vedoucího psychiatra má nedozírné následky na personál. Ten pendluje po ulicích s otevřenými dveřmi, aniž by do nich naházel trochu jahod nebo jogurtu – takové sčítání lidu se děje vždy za úplňku, ale v nepřítomnosti zvířat. Ta tiše pospávají na březích Karpat a z chřípí se jim line nejeden kradmý vzlyk
Smutná váza čekající na rozklad se již prokousala k podstatě ačkoliv by si raději zapálila a česala vítr pomerančovým deštěm v tom tichu si odplivla na moje koleno, ale bylo to celé zaobalené a aristokratické takže jsem nemohl než nesouhlasit a nepoložit ji na rameno kytici třešní.
Jsme vyškoleni k dobývání končin, které už dávno naši skutečnost opustily, aniž by nám svěřily jediného slova na rozloupaný rohlík. Tvrdošíjně omamná cibule už kvete jen ve větru a jediné, co s tím můžeš udělat Ty je nechat ji odplout až na vrcholek hory jménem duha.
Zčernalý vichr už zase bloudí po troskách parníků aniž by složil hlavu či alespoň báseň.
|
|
|
Přečetla bych si ještě jednu knihu, povídá dáma. |
|
|
Stála stracciatella u kostela |
|
|
malý cestopis |
|
|
Máme krásný den, viďte |
|
|
On chtěl přítomnost |
|
|
(záznam snu) |
|
|
Poslední v tichu se rozprostírající mlha
|
|
|
Zajímal Vás můj názor na Váš esej, v němž se tvrdí, že Láska je pouze fenylethylamin vylučující se v mozku člověka. |
|
|
Slovo vášeň chutná jako višeň a je v něm slyšet báseň a je v něm slyšet blázen a je v něm slyšet zvrácenost hlavy k nebi očí k peklu chutná jako višeň plná vařící krve. |
|
|
Pan Leslie
|
|
|
Všimla sis |
|
|
Chovám se jako dítě |
|
|
Sedněme na vlak |
|
|
Když zas voníš |
|
|
celý svět okolo si vydloubal oči a Ty přicházíš ráno k zrcadlu a maluješ se vítězíš ve své hře vtipkuješ, směješ se, tleskáš chvíli si připadáš trochu sama budeš dnes zase poslouchat jejich nesmysly a večer se zachumláš do knížky je krásně zima |
|
|
všechny tyhle možný světy všechny tyhle představy jsou tak prázdný proti tomu že tu teď proti mně sedíš proti týhle sekundě věčnosti prožitý do morku |
|
|
Nechceš-li mě potkat nedělej to nebudu litovat sebe nejsi nic k přivlastnění nebudu říkat, že děláš chybu každý stojíme na své cestě a nebudu říkat, že je to škoda všechno se to mělo stát Nechceš-li mě potkat nedělej to anebo ano co já vím |
|
|
Že máš debilní náladu |
|
|
dobrý manipulátor dokáže zmanipulovat i sebe až si myslí, že je někdo jiný, než je až mluví jako někdo jiný, než je až jedná jako někdo jiný, než je až je někdo jiný, než je věř mi jsem dobrý manipulátor |
|
|
Jsem blažen sražen na zem Bůh se na mě dívá očima žen |
|
|
ona si ho vysní |
|
|
Ty říkáš, že v soucitu je kus ponížení něco jako "chudáčku" říkáš, že potřebuješ cítit, že jsi respektovaná já říkám, že v respektu je distance něco jako "to já bych nemohla" že nechci být respektován protože to znamená být nepochopený Ona zase říká, že to, co chceme, je přijetí nechci ale ani, abys mě "přijala, jaký jsem", chci se proměňovat a prosím Tě o pomoc na cestě
Vzájemně pro sebe a společně pro druhé hledáme vžití a porozumění, které nevyvyšuje jako autorita ani neponižuje jako politování nezařazuje a nedefinuje protože nesoudí nachází v druhém sílu a spojuje se s ní |
|
|
Chtěl bych Ti něco říct, ale nemá to slova není to, že bych bez Tebe nemohl být není to, že bych nevěřil, že jsi šťastná není to, že bych to musel být já, s kým není to, že bych se bál, že jsi zapomněla a není to, že bych slíbil být tím nejlepším nejbezproblémovějším není to nic, co bys netušila ani nic co tu ještě nebylo ale nejsou to sladký řídký řeči a tajit by se to nemělo promluví to ve stisknutí ruky anebo to nechám ležet přímo tady kdybys šla někdy okolo |
|
|
pojďme spolu být míň než jen kamarádi pojďme uzavřít obchod co máš ráda Ty za to co mám rád já což je to samý je to win-win strategie předmětem obchodu bude Láska ale žádný fejky dopřávám si jen kvalitní matroš což Ti taky doporučuju |
|
|
Lokálně tvořím globální odzbrojení zneškodněn Láskou |
|
|
Dáváš mi kalhoty na svetry a svetry na trička ale jinak jsi moc hodná holčička |
|
|
Co mi chybí? kšiltovka? jsem snad kšiltovkář? kravata? jsem snad kravaťák? slipy? jsem snad slipař? Co mi chybí? ruka? jsem snad tělo? Je má ruka uvnitř mě nebo vně mě? Je na mě? Jsem snad trup? Co mi chybí? pocit? jsem snad duch? Je můj pocit ve mně nebo já v něm? Je vedle mě? Jsem snad pocit? Komu tu něco chybí? Chybění si chybí samo. Jsem snad chybění? Proč ale vůbec je? A je snad? |
|
|
kulomet kulomet kukukukukulomet kulomet kulomet kukukukukulomet kulomet kulomet kukukukukulomet kukukukukulometrrrrrrrrrrrrrrrr |
|
|
Čas vzinkdul před třidácti celých sedbi bilardabi let Před tíb dež vznikdul debyl |
|
|
Jdu Vám takhle po kraji útesu a co nevidím: pod útesem leží lvice se lvíčaty mají hlad. Jenže kolem je široširá poušť najednou dozajista vím, že když rychle nedostanou jídlo, zahynou. Chci se vrátit domů pro něco do lednice, ale co nevidím: útes je lemován plotem, který není možné přelézt. Mohu se však dozajista vrhnout z útesu, taková výška mě zbaví života a nakrmí ty ubohé tvory vím dozajista, že by se sytí pak vypravili na cestu a došli do krajin, kde by již bez potíží přežili. Co tedy podniknout? Přemítám. Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu! Prohledám kapsy - a co nevidím: v kapse mám spícího Adolfa Hitlera. Píše se rok 1943. Mohl bych nakrmit své drahé spolutvory tímto člověkem a sebe ušetřit! Co tedy podniknout? Přemítám. Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu! Prohledám kapsy spícího Adolfa Hitlera a co nevidím! V jedné z nich je injekce Pervitinu. najednou dozajista vím, že se jedná o zlatou dávku. V druhé z nich je vypínač. Dozajista vím, že jeho sepnutí rázem odstraní všechno zlo i dobro na planetě Zemi. Přemítám. Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu! Když tu náhle - co nevidím: lvíčata dole v poušti leží na kolejích, kterými s k nim řítí vlak. Jediné, co může vlak zastavit, je výhybka, která je přímo pod místem, kde stojím. Dozajista vím, že kdybych na výhybku hodil sebe, či jiného tvora, jimiž disponuji podaří se mi vlak nasměrovat na odbočující kolej jenže co nevidím! Na odbočující koleji leží postižené černošské dítě je postižené natolik, že najednou dozajista vím, že jeho život bude jen neštěstí. Co tedy podniknout? Přemítám. Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu! |
|
|
Jsem zub času travič i travička na sobě se pasu. |
|
|
Umějí snad stroje pečovat o lidi? Nikoliv. Stroj nezná něhu. Stroj umí při dodání vstupů dosahovat výsledků. Tak proč trávíme čas péčí o stroje? Co tím komu dáváme ze srdce? Komu se tím věnujeme? Věnujeme život jako vstup a stroj jede od výsledku k výsledku. Kam? |
|
|
V jednotě v nicotě v bytí v nebytí v plnosti v prázdnotě ve smrti v životě
žiješ naplňuješ jednotíš jsi
zatímco já
umírám vyprazdňuji se nicotním nejsem |
|
|
Stromy louky deky kytary Vlasy oči láska díky za ty dary |
|
|
Čekáme na den kdy dojde všechno müsli
čekáme na den kdy dojde všechno müsli
čekáme na den kdy dojde všechno müsli
Všechno müsli dojde a pak nebude nic
(pokračuje v obměnách
Čekám na tu chvíli...
I ty čekáš na tu chvíli...
Blíží se den...
Už je tu den...) |
|
|
Že máme stát o svobodu |
|
|
Když se blížíš kolem to vlaje a plandá tu je louka s chatrčí posbíraná kapela s půjčenými kytarami mladičký básník trvající na dočtení svého notesu co na tom, že mu zvukař ani nevytáhnul šavli pivní strýc, co zná všechny intelektuály protiatomáky ve všech provedeních sojové guláše poskakující krásky, dodávající jistotu, že tohle je ta osvobozená přirozenost nazí denní i noční pračlověci pár zbloudilých teenagerů, kteří příští rok přijedou vlasatí a ověšení korálky a další rok už možná vůbec a pak ti, kteří to vydrželi skromné legendy undergroundu děti a psi a nějaká ta čistá pospolitost bez zbytečných gest víkendový alkoholismus debaty o nezabíjení zvířátek nástrahách systému paleta milostných hráteh a poloh spánku. |
|
|
Do hospody ke stolu svá ega si nosí jen pár z hostí ostatní s nimi vedou bitvy jen v domácích ponorkách Ale tito říkejme jim provokatéři budí v přátelích stud Když jakoby konverzačně ptají se proč nezahodit své slabiny proč se netaneme světci co nás baví na našich chybách kolem nichž se jinak točí odpočatá řeč. |
|
|
žehlička tělocvična kohout pragotron louskáček na ořechy písek polívka špunt. |
|
|
Ve víře, že vír je zvíře |
|
|
Blázni ti si tikají
prý se to sluší - ba ne! |
|
|
V odpovědích na Jak se máš je víc a více falše |
|
|
Bejt |
|
|
Uprostřed lidí podivně sám. Mluvím pomálu. Poslouchám jak ten a ten snad už má práci jak zas ty vlaky jezdí pozdě jací jsou politici sráči kdo si co pověsí doma po zdech – z toho by jeden zdech. Tak mluvím pomálu občas jen vydám povzdech. Uprostřed lidí uprostřed hluku podám Ti srdce nastavíš ruku? Hýbe se? Nevíš? Řekni, tepe? Nechceš ho? Nevíš? Bylo pro Tebe... podám Ti mysl – chceš si ji zkusit? Můžeš s ní – zcela záhy zrušit vládu i dráhy. Uprostřed lidí podivně sám hraju si s myslí – přemítám co jsou ta slova kolik váží co se tím hnojí kam se to sváží kam to ti lidé všechno háží a jestli se takhle vážně dá žít. Uprostřed hluku uprostřed vřavy Nastavíš ruku? Podám Ti ticho zprostřed své hlavy.
|
|
|
Řekni, máš čas hledět mi do očí? Může to chvíli být nepohodlné a možná se nepodaří vyměnit ai pár datových paketů a možná Ti uhnu ale za dobrého počasí až se usadí kal možná něco zahlédneme oba. |
|
|
Ptáš se |
|
|
Neoholený neonácek |
|
|
k budoucnu a to teď ukrajuje z přítomna.
Zemřeš! a nevíš dne.
Ztratíš se v bolestivém snu? |
|
|
Prachem jsi a v prach se obrátíš |
|
|
Lehce – jak závoj víly – vznáší se
útržek papíru
ve vodě
v bílé míse. |
|
|
Plavit se umí pramice a tu je otázka do pranice a tu je otázka pro panice: proč pronic zanic neporanit se? a tu je otázka pro potkanice: proč nevesnít se ve sníh proč v mysli myslivce myslit se? Hleď bránit se jako bránice! či jako beranice manželka skopce neboli ovce
a chraň se z kopce řítit se a v hrobce svého otce potkat vrabce
a zřídit se
a mít díru v kapse. |
|
|
Kde je ten – ten?
Tam je ten – ten!
Tady je ten, ten co neni tentam!
Ten je tentam
Tam je tam-tam
Ten je tam, tam, kde neni ten ten!
Neni to tamten, ten a ani onen
Neni to ten, ten, co neni tentam!
Tentam je tam-tam a taky buben
Nejde to pajcrem ven a ani tam!
Nejde to pajcrem, nejde to majzlem
nejde to kladivem, nejde to ven!
Nejde to pajcrem, nejde to majzlem
nejde to kladivem, nejde to ven!! |
|
|
Ty to budeš mít v životě jednoduchý! Zjistíme, pro co ses narodil, v čem jseš génius každej jsme přece na něco! A to pak hezky vypiluješ a budeš za to dostávat peníze. Budeš mít práci, která Tě bude bavit a díky tý spoustě peněz i spokojenou rodinu. |
|
|
mluvit tak |
|
|
Nalejou mi v literární kavárně literární kafe? |
|
|
Bezprizorní nejistota pošetilých vět veskrze zkrvácená na prstech a stěna v prostoru břeh a pěna na mostech
hromádky jablek na našich kompostech a pod lampičkou odposlech.
Už jsem na doslech Tvůj plamen sem došleh a tvoji služebníci na oslech kreslí po zdech
což, pravda, stojí za povzdech což, pravda, stojí za posměch v náš prospěch. |
|
|
Běží pes přes most neboť má přednost Kočka běží okolo ptáček zpívá johoho.
|
|
⇡nahoru⇡ |
